30 a pořád sami?

V současné době přibližně třetina lidí ve věku okolo třiceti let žije single, tedy bez partnera v jedné domácnosti. Nechtějí se vázat. Řada z nich je za tento postoj na sebe dokonce i pyšná. Ten zbytek se pak potýká s problémem najít toho pravého, tu pravou. Proč tomu tak je? 

Proč nechceme žít v páru?

Studie se snažily zjistit skutečný důvod, proč se tomu tak děje. Zjistily, že je tomu z vícero důvodů. Velkým strašákem je velká rozvodovost rodičů a následně pouze péči jednoho z nich, a to obvykle pouze matky. Díky tomuto nezdravému modelu mají pocit, že potřebují velkou dávku svobody, což jim tradiční model rodiny neumožňuje. Ten navíc ani ve správné formě nezažijí. Oni sami tuto skutečnost nevnímají, za hlavní důvod, proč žijí sami, uvádějí potřebu svobody a možnost vlastního rozvoje. Využívají dnešní možnosti cestování, změny zaměstnání i bydliště, samostatnost a nezávislost. Partnerství je pro ně svazující, co pak rodičovství.

Všechno to jsou jen výmluvy

Dalšími faktory, které je ve svém postoji utvrzují, je náročnost zaměstnání. Vymlouvají se, že nemohou mít rodinu, partnera, protože by se jim nemohli dostatečně věnovat a přišli by o možnost kariérního postupu. A to i přes ověřený fakt, že partnerský vztah přináší lidem jistotu, což je spojeno s profesním naplněním a seberealizací. V neposlední řadě za jejich postojem je i ekonomická situace, která jim neumožňuje najít si své vlastní bydlení. I když popravdě, i za tuto situaci mohou přílišné a nereálné představy a nároky na to, co člověk musí mít, než si pořídí rodinu a děti.

Tohle všechno současné třicátníky žene do alternativních vztahů, tedy vztahů na dálku, otevřených vztahů, víkendových partnerství, několika paralelních vztahů a nebo vztahu s kamarádkou s výhodami. Jakmile si člověk zvykne žít sám, velmi obtížně se vrací k klasickému modelu. Pak se často stává, že když už si nějaký vztah vytvoří, ztroskotá na netoleranci a neschopnosti se přizpůsobit životu toho druhého.